Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu
30. října 2023
Beskydská sedmička, jeden z nejtěžších a nejpopulárnějších extrémních závodů v České republice, jako každý rok opět přilákal velké množství odvážných sportovců.
Na startu mezi zhruba 3 000 startujícími jsem se tento rok postavil i já, Petr Vokál, ve dvojici se svou kamarádkou Monikou Trierovou. Tuto trasu jsem plánoval absolvovat již potřetí a pro Monču to byla premiéra. Při mém druhém dokončení jsem si řekl, že tento závod už nikdy nepůjdu, ale znáte to. Trasa vede z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes celé Beskydy a je dlouhá 101 km s převýšením 5 500 m+.
Monča není v našem klubu KARAT eXtreme Heads žádným nováčkem. Už jsme spolu absolvovali například Pražský maraton (2Run – každý 21 km), Horskou výzvu Pálava (26 km) a logicky bylo zapotřebí posunout laťku výše. Zvažovali jsme různé horské ultramaratony s délkou kolem 50 km. Pak však padla řeč na téma Beskydské sedmičky a bylo rozhodnuto. Zkusíme se zaregistrovat (registrace byla 7. 1. 2022 a je vždy během pár minut vyprodána), a když se nám to podaří, tak začínáme poctivě trénovat. Jak již samotný název článku napovídá, tak se registrace podařila a od února jsme vytvářeli pravidelné měsíční běžecké výzvy s cílem naběhat co nejvíce kilometrů.
Co mě velmi potěšilo, tak start závodu byl „jak před covidem“, a to hromadný v pátek 26. srpna 2022 ve 20:45 hod. Limit na dokončení závodu byl stanoven na 29 hodin. Do cíle tedy musíte dorazit do neděle 01:45 hod.
Čím více se blížil termín závodu, tak tím více jsem byl nervózní. Pravidelně totiž ještě běhávám Jesenický maraton, který byl pouhých 6 dní před startem Beskydské sedmičky. Je to má srdcová záležitost a několik let jsem nevynechal ani jeden ročník. Neběžet tedy nepřicházelo vůbec v úvahu, i když 6 dní na regeneraci po tak náročném závodu s délkou 42 km a převýšením 1 780 m není mnoho.
Nastal den D. S Mončou jsme měli sraz v Třinci, vyzvedli jsme startovní balíčky a zanedlouho už jsme stáli na atletickém stadionu a netrpělivě čekali na startovní výstřel. Atmosféra je tu nepopsatelná. Stojíte v obrovském davu lidí, tělem vám proudí adrenalin a hlavou se honí myšlenky, jak úspěšně závod dokončit.
Trasa je plná nástrah, které vyzkoušejí sílu, vytrvalost a odolnost každého běžce. Nezřídka se stává, že závodníci musí čelit extrémním povětrnostním podmínkám a ve spojení se strmým stoupáním a prudkými sestupy to není nic jednoduchého. Proti těmto výzvám se musí běžci bránit nejen fyzickou přípravou, ale také pevnou vůlí a vnitřním odhodláním.
Tak a je to tu. Výstřel a za obrovské podpory fanoušků a organizátorů probíháme startovní bránou. Obíháme kolečko atletického stadionu, pohodovým tempem probíháme městem a čeká nás první kopec na Javorový. Pod kopcem postupně přecházíme do chůze a nahoře to jako každý rok žije. Spousta fanoušků a my v lehkém poklusu probíháme mezi nimi. Toto mně vždycky doplní energii.
Pokračujeme na vrchol Javorového na první čipovou kontrolu. Následuje klesání k Řece, kde je další kontrola a malé občerstvení. Energie máme stále dostatek, takže velkou část cesty mluvíme a probíráme různá témata, protože jsme se dlouho neviděli. Postupně zdoláváme další kopce a dostáváme se až pod Lysou horu, kde začínám mít opravdu velkou krizi. Žaludek na vodě, křeče v nohách, a ještě do toho únava. Začíná boj s hlavou. Celou noc jste na nohách, teď už je světlo a vy víte, že ještě máte celý den před sebou.
Snažil jsem se ale držet krok s Mončou, která byla stále svěží a plná energie. Na Lysé máme krátkou pauzu, dáváme si Kofolu a po chvíli jsme opět na trase. Nyní je před námi klesání do Ostravice, kde je půlka závodu. Můj zdravotní stav se bohužel nelepší a hlavou se mi začínají honit myšlenky na ukončení závodu. To ale přeci nemůžu udělat, musíme to dokončit, říkám si v hlavě. V Ostravici se proto snažím nabrat co nejvíce sil na další vrchol, kterým je Smrk. Poměrně živě si stále pamatuji, jak jsem si nahoře musel na chvilku lehnout a bojovat nejen s hlavou. Následující zastávka je Čeladná, kde do sebe dostávám alespoň polévku a další Kofolu. Nyní už vím, že je to se mnou hodně špatné. Před Čertovým mlýnem na zhruba 73 km jsem nucen závod vzdát a popřeji Monči mnoho sil a štěstí pro dokončení závodu.
Jak jsem předpokládal, tak Monča závod úspěšně dokončila v čase 25:13:52. Ještě jednou jí gratuluji a omlouvám se, že jsem ji nechal jít závěrečné kilometry samotnou. Mě nyní čeká další trénink, protože je to jediný závod, který jsem nedokončil. S tím se má hlava ještě nesrovnala a ani zřejmě nesrovná, dokud opět nevystoupám závěrečné schody v cíli. Takže, s kým se potkáme na startu?
Ing. Petr Vokál
člen KARAT eXtreme Heads
Sdílet na sociálních sítích
21. prosince 2016
„Co kdybychom si to vyměnili? Ať poznáme závod z jiného úhlu." Takové myšlenky začaly provázet náš tým dva měsíce před závodem tříčlenných štafet Bobr Cup 2016. „A budeme losovat o disciplíny tak, aby nikdo nedostal tu svou oblíbenou." Padl los a na mne vyšel kajak, na Luboše Bednáře běh a na Roberta Blahu kolo.
17. června 2016
Vážení televizní diváci, za malou chvíli budeme svědky závodu dvou štafet v dlouhém triatlonu, kterému se mezi námi sportovci říká železný muž.
23. ledna 2021
Může se to zdát jako bláznovství vyrazit v zimě za ještě větší zimou, ale zkušenosti říkají, že slovíčko „zima“ je velmi relativní pojem. Jinak řečeno, člověk si zvykne na všechno a dokáže svoji komfortní zónu posunout někam hodně, hodně daleko. A pak se stane to, že přestanete vnímat „zápory“ spojené s chladným prostředím a začnete sklízet benefity, které polární krajina nabízí. Tak přesně tohle byste měli očekávat od přechodu zamrzlého jezera Inari, které leží ve Finsku za severním polárním kruhem na území Laponska.
