Manažerská extraliga boxu aneb Vzdělávání našich konzultantů
1. července 2011
Když jsme se dozvěděli, že náš Robert kromě „n-jiných“ sportů začíná trénovat box, byli jsme skeptičtí. Kristovy roky máš dávno za sebou, říkali jsme, máš rodinu a tvou hlavu potřebujeme celistvou. Jenže Robert si z toho vyvodil své a vrhnul se do světa boxu rovnýma nohama.
Jeho popisy tréninků mi sice občas vyvolávaly spíše představy o masochistické přípravce budoucích nájemných zabijáků. Ale zase na druhou stranu, co je vlastně na modifikovaném basketu, kde musíte za každou cenu jakoukoliv končetinou včetně hlavy zastavit soupeře, špatného. Prostě jenom teče krev v rámci rozehřátí na samotný trénink. Také naše firemní desetiminutové tréninky dvakrát denně ve volných zasedačkách vzaly za své. Robert začal z legrace tvrdit, že má zákaz se s lidmi, kteří dělají jenom 3 série po padesáti klicích a padesáti sklapovačkách, vůbec bavit. Zadostiučiněním nám bylo pouze to, že jeho trenér (svého času šampion ČSSR své váhy) to dá Robertovi sežrat za nás. Nyní je to již druhým rokem, co Robert „Joker“ Blaha nešetří soupeře mezi provazy. A mohu potvrdit, že zápasy jsou to náramné. Nerad bych tady popisoval, že první Robertův zápas trval necelých 15 vteřin, ale ty další již byly plnohodnotné a i vítězné.
Takže když se psalo 18. listopadu 2010 a Robert nastupoval v Ostravě poprvé i před fanoušky z KARAT Software do ringu, byli jsme nervózní za něj. V tu dobu měl již 2 porážky, ale soupeři byl ceněný za houževnatost. Tomuto zápasu jasně dominoval a i přesto, že se navzájem s protivníkem v červené přilbě navzájem zasypávali ranami přes otevřené obrany, Robert vyhrál na kola 3:0.
SONY DSCSONY DSC
Vrcholem sezony však bylo finále. Pro Roberta zasloužené přes 100% účast na všech zápasech v průběhu roku. Bohužel se mu do ringu postavil jeho soupeř z úplně prvního zápasu, což dopadlo rychlým technickým KO. Jedná se o velmi zkušeného borce pana Zechmeistera. Ale tentokrát se Robert nedal zadarmo. Zechmeister sice dominoval od prvního gongu, ale podle ohlasu mohu říci, že se jednalo o suverénně nejlepší zápas celého finále. Robert sice zvolil pro první 2 kola defenzivnější taktiku, ale tato nestačilo.
Byl tvrdě bombardován hlava nehlava kladivovitými údery mašiny Zechmeistera. 3. kolo však znamenalo zásadní změnu. Robert posílen vědomím, že nemá co ztratit, se do toho obul. Výsledkem byla rozburácená aréna Hotelu Olšanka v Praze na Žižkově, která mohutně povzbuzovala oba borce, protože skutečně byl mezi lany box. Robert sice prohrál, ale důstojně. Osobně mu poděkoval za výkon nejen soupeř, ale byl oceněn i samotným Lukášem Konečným. Takže, Roberte, do letošní sezony pořádně obhajuj barvy svého oddílu, našeho spolku KARAT eXtreme Heads, a nakopej jim všem … teda uvidíme se opět doufám na finále. Libor Šrotíř, člen KARAT Extreme Heads
Byl slunný den – osmý máj – ranní máj, byl běhu čas. Máj zval k maratonu všechny z nás… Ano ano, konečně jsme se po dvou letech čekání a odkládání dočkali toho, že jsme mohli pod praporem KARAT eXtreme Heads vyběhnout na trať 26. pražského mezinárodního maratonu.
Předem varujeme, že následující text je plný sebestřednosti, násilí, vulgarismů a patologicky odpudivých popisů příznaků viru RNA z čeledě Orthomyxoviridae uhnízděného v těle bezbranného a nevinného běžce.