Rozhovor s Ondřejem Zárubou – zakladatelem Z STUDIO

Do náplně práce společnosti Z STUDIO, spol. s r. o. patří dohled nad celým výrobním procesem – od návrhu obsahu tiskoviny a jeho cizojazyčného překladu, přes grafické zpracování až po tisk, ruční kompletaci, skladování a distribuci. Z STUDIO se řadí mezi spokojené zákazníky KARAT Software již od roku 2007.

Mezi velké vášně Ondřeje Záruby patří fotografování, cestování po světě a vyhledávání nejrůznějších dobrodružství. Je velkým fanouškem motorismu a závodní rallye.

K fotografování se poprvé blíže dostal v roce 2006 – od té doby patří tato činnost k jeho největším koníčkům, díky němuž si plní své životní sny. Kromě přírodních scenérií a závodních vozů fotí vše, co se mu dostane před objektiv – lidi, zvířata i architekturu.

Patříte mezi zlínské patrioty. Co máte na „svém“ městě nejraději?

Narodil jsem se tady i vyrůstal. Líbí se mi příroda a kopečky okolo. Díky Baťovi je Zlín mezi českými městy unikátní. Asi proto se mi tady velmi líbí. Ale čím více cestuji, tím více bych si dokázal představit bydlet a žít i někde jinde. Kde? Zřejmě někde v teplých krajích, někde blízko přírody. Vážně jsem o tom nikdy nepřemýšlel, proto to nedokáži přesněji specifikovat.

Co vás vedlo k tomu, že jste v roce 1991 začal s podnikáním?

Jsem materialisticky založený. A proto, abych si mohl něco koupit, potřebuji peníze. A abych měl peníze, musím pracovat, abych si je vydělal. Už na gymnáziu jsem chodil po brigádách, abych si něco přivydělal, a pak si za to něco koupil. Na vysoké škole to nebylo jiné. Hledal jsem každou příležitost, kde si vydělat nějakou kačku. A tak jsem se dostal k podnikání. Už ve čtvrtém ročníku na vysoké škole jsem začal s překládáním návodů.

Vaše firma je známá tím, že neodmítá ani velmi náročné zakázky, ale snaží se hledat cesty pro jejich realizaci. Je to návod, jak vybudovat úspěšnou firmu? Nebo snad máte jiný recept?

Nevím. Je to prostě moje (naše) filozofie. Abychom byli na trhu úspěšní, musíme se poprat s tím, co přijde. Dělali jsme to vždycky a děláme to i dnes. Dříve jsme měli tu „výhodu“, že většina firem, když jim přišla složitější zakázka, tak ji odmítli. My ne. Proto od nás zákazníci neodcházejí, a naopak nám přibývají noví. Je s podivem, že i dnes se najdou firmy, které si myslí, že když budou nabízet svou službu/výrobek „postaru“, tak budou mít práci. Nám to naštěstí hraje do karet, protože takoví klienti pak přicházejí k nám.

Na vašich dveřích údajně visí nápis „Před otevřením úst zapni mozek“ – znamená to, že se snažíte své zaměstnance vychovávat k samostatnosti?

Ano, jednoznačně! Nechci ve firmě „cvičené opice“ (bez urážky). Abychom byli na trhu úspěšní, musí každý člověk ve firmě nad svou prací přemýšlet. Mít své kompetence a zodpovědnost. Jen tak se můžeme posouvat dopředu.

Je výše uvedené receptem, díky němuž se vám daří skloubit váš velký koníček, cestování, s fungováním vlastní firmy?

Myslím, že ano. Ale největší zásluhu a díl na tom, že můžu cestovat, má pan Severin, ředitel firmy. Bez něj bych cestovat určitě nemohl. On řídí firmu a stará se o ni celý rok. Ať už zde jsem, nebo nejsem.

Jaká nejzajímavější místa jste ve svém životě navštívil?

Čím více člověk cestuje, tím hůře se mu na tuto otázku odpovídá. Každé místo je svým způsobem zajímavé. A je jedno, jestli se nachází tisíce kilometrů daleko, nebo jen „za kopcem“. Kdybych měl však jedno jmenovat, tak to bude ostrov South Georgia, který se nachází mezi Falklandy a Antarktidou. Úžasné místo nejen na focení!

Kam byste se chtěl v rámci svých cestovatelských aktivit v nejbližší době podívat?

Je hodně míst, kam bych se chtěl podívat. Bude záležet na příležitosti a okolnostech. Rád bych se podíval do Vietnamu, láká mě také znovu navštívit Keňu nebo Botswanu.

Patříte také mezi vášnivé fotografy. Pochlubíte se fotografiemi, které jste si v rámci své tvorby oblíbil nejvíce?

Nedokáži vybrat ty, které jsou nejoblíbenější. Každá z nich má svou atmosféru, své téma. Když se podíváte na můj web www.zarubafoto.cz, najdete zde rozdílné obrázky. Myslím, že se nedá o mých fotografiích říci, že mají stejný rukopis, tak jak to známe u jiných fotografů. Podívejte se a sami se můžete přesvědčit, co se vám líbí a co ne.

Kdy se u vás začala rozvíjet vášeň pro motorsport?

Auta mám rád už od dětství. Jako malý kluk jsem každý rok stál na tratích Barum rally. Až jsem jednoho dne sedl do závodního vozu jako spolujezdec, a 4 roky jsme s kamarádem jezdili rally. Když jsem začal fotit, bylo to pro mě jasné téma.

S Rally Dakar se často pojí neuvěřitelné příhody plné napětí. Přihodilo se vám také něco takového?

Na Rally Dakar zažíváte dobrodružství každý den. Malá i velká. I když to pro někoho vypadá, že se pouštím do nebezpečných a dobrodružných akcí, není to pravda. Bojím se o sebe. A těch důvodů je více. Sice se pohybuji v oblastech, kde jsou jedovatí hadi, štíři nebo komáři s malárií, vždy zde mám ale na paměti, že se zde nemůžu chovat stejně jako u nás doma v Česku. Dávám si pozor a snažím se riziku předcházet. Na druhou stranu tvrdím, že co se má stát, se stane. A auto mě může přejet i ve Zlíně. To nemusím jezdit nikam na kraj světa.
Ale abych se vrátil k otázce. Asi největší „zážitek“ z letošního putování na Rally Dakar bylo zapadnutí našeho presscaru do těžkého bahna, kdy jsme auto vytahovali více jak 6 hodin. Pokud byste si chtěli tuto příhodu přečíst, najdete ji na stránkách www.rallylife.cz.

Co byste ve svém životě ještě rád dokázal?

Každý den vám přináší něco nového. Slasti i strasti. Nejsem už z nejmladších a mám kus života za sebou. Proto můžu říci, že život se nedá nalinkovat. Ale to mi jistě potvrdíte. Proto nebudu předbíhat a nechám se překvapit, co život ještě připraví. Já sám se určitě nenechám jen vést, ale budu se snažit ho aktivně řídit směrem, o kterém si budu myslet, že je ten správný.