MORAVIAMAN 2011 – Mistrovství České republiky v dlouhém triatlonu

Jenže i minimálně sportovně založený člověk vidí, že v nás nové výzvy aktivují veškeré energetické zdroje. Zkrátka si nemůžeme pomoci a s očima navrch hlavy vše plánujeme (samozřejmě ne na úkor svěřených pracovních úkolů ).
Nejinak tomu bylo i v případě jednoho z nejtěžších závodů na území ČR – Moraviaman. Do Otrokovic se kromě našeho týmu sjely stovky sportovců nejen z Česka, ale také Slovenska, Maďarska, Chorvatska, Itálie i Velké Británie. Nebudeme vás dlouho napínat – nevyhráli jsme, i když jsme si své šance pokoušeli zvýšit účastí v týmovém závodě. Ale raději pěkně popořádku.

Píšeme pátý měsíc roku zajíce, když se šuškandou za současného pokřižování poprvé zmiňuje závod Tufo-Moraviaman 2011. Nejedná se o závod pro žádná ořezávátka, ale o zápolení, kde je opravdu za hrdinu každý, kdo se dožije cíle. To se samozřejmě nevztahuje na protřelého borce Vabrouška, který závodí tak trochu sám se sebou, a bojuje se tak v podstatě jen o místa za ním. Každopádně naše nezávislé uskupení extrémních hlav se ujednocuje a říkáme si, že se musíme zúčastnit. Ale kdo? Zatím máme za sebou pouze běžecké či chodecké akce a složení tohoto závodu je jiné.

Posuďte sami: 3,8 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běhu. Nikdo z nás není v takové fyzické kondici, aby to zvládnul sám, a tak se rozhodujeme pro složení týmu. V plavecké části (cca 1,3 km pro každého) se představí Martin Ludvík, Petr Masařík a Martin Turek. Na kole pojede Tomáš Wertheimer (90 km), Roman Sobkuliak (45 km) a Libor Šrotíř (45 km). A do běžeckých tenisek se nasouká opět Martin Turek (10 km) a Libor Šrotíř (32,2 km). Připomínám jenom, že členem KARAT Extreme Heads se stává každý, kdo absolvuje oficiální akci pod vlajkou našich extrémních hlav a dodržuje patřičné zákony – viz. tabulka Zákony člena KARAT Extreme Heads (KEH).

Tréninkové dávky na závod závodů jsme si naordinovali každý individuálně, samozřejmě nic náročného, jen tak na rozhýbání. Například Prague International Marathon, Hanácký půlmaraton, Hranická dvacítka apod. Prostě takové to „běžné domácí poběháníčko“. Někteří si také z malé úcty k samotnému závodu přidávali zátěž tím, že volili speciální sportovní náčiní. Odjet cyklistickou část na triatlonovém speciálu za 150.000 Kč zvládne každý, ale užít si ji na 30 let „mladé“ odlehčené silničce Favorit nebo na MTB s grandiózním valivým odporem krosového vzorku, to je teprve ta správná výzva. A že se i pořadatelé občas otáčeli „…co to sakra jede…“. Každopádně plni odhodlání jsme na trénincích hltali kilometry ve vodě, v sedle nebo na atletickém oválu s tím, že jim to tam všem pěkně nandáme.

Bože, jak jsme se však mýlili! Těsně před závodem jsme zjistili, že závod je pro rok 2011 i Mistrovstvím České republiky v dlouhém triatlonu. Mezi borci se zkušenostmi z mezinárodní sportovní scény jsme stáli my, pro které je sport radostí a léčebnou kúrou. Dokonce i utěšování, že alespoň ve štafetách nedáme kůži zadarmo, vzalo po skončení závodu za své. Ale k tomu se ještě dostaneme. Start štafetového pole ve slušivých latexových čepičkách se uskutečnil 23. 6. 2011 v 8 hodin. Nikdo z nás neměl patrně obavy, že bychom dohnali Vabroucha (hlavní pole startovalo v 7:00 hodin), ale podle vroucí vody na startu to vypadalo, že začalo přinejmenším mistrovství světa piraní. Martin Ludvík s provokativními rudými plavkami se žlutým nápisem CCCP vylézal z vody po více než 30 minutách uprostřed startovního pole. 

Předání čipu upevněného na noze bylo dílem okamžiku a Petr Masařík se vydával vstříc vlnám adrenalinem vzedmuté otrokovické štěrkovny. V průběhu následujících 35 minut jsme pozorně poslouchali pocitům našeho prvního plavce. Jeho vodním pólem vytrénované tělo nadopované elektrošoky po nedávné srdeční anekdotě signalizovalo, že závod je nelehký, ale vybojovatelný. Poslední eXtrémní UnterWassermann Martin Turek se dynamickým skokem vnořil do příboje, aby se téměř neznaven po 30 minutách a 1,3 km vynořil a během letěl předat čip prvnímu cyklistovi.

Plavání bylo za námi a do větrné rulety cyklistické části vyrazil na svém MTB Libor Šrotíř. Jeho terénní vzorek zanechával pomalu tuhnoucí stopu na rozžhaveném asfaltu a zalehnutý do řídítek se rval se startovním polem a silným protivětrem. Otáčka v Hulíně znamenala také obrat v počasí a na hlavy závodníků se začal snášet vlahý letní déšť. Ten však nevadil tolik jako rychlost triatlonistů, kteří našeho chrabrého borce předjížděli. Jel sice v průměru rychlostí 32,5 km/hod, ale „oni“ se kolem něj proháněli jako na motorce. Po předávce vyrazil na svou část Roman Sobkuliak. Jako poloprofesionální „in-liner“ šlápnul do pedálů, aby zmizel v chumlu závodníků. Viděli jsme ho o necelé 2 hodiny později, jak celý zčervenalý upíná čip na nohu Tomáše Wertheimera. Jeho silnička se pod mocnými zášlapy zachvěla odhodláním a zmizela ve zvířeném prachu okruhu vedoucího mezi Otrokovicemi, Hulínem, zpět Otrokovicemi, Kroměříží a ještě jednou Otrokovicemi. Tento okruh musel Tomáš absolvovat 2x, aby naplnil svůj osud čítající 90 km.

Co se děje ve štafetě, když právě nezávodíte

Teď nastal správný okamžik popsat, co se děje ve štafetě, když právě nezávodíte. Sraz jsme měli ráno o půl sedmé před hlavním závodem. Čas věnovaný rozcvičce, hecování a sledování hlavního pelotonu nám vcelku rychle utekl. Ale jak se rozběhl závod, bylo to jiné. Kluci plavci, kteří již v 9:30 měli své disciplíny za sebou, odjeli domu s tím, že máme napsat, jak jsme dopadli. S větou „…přátelé, my vám ty medaile přivezeme…“ jsme se s nimi rozloučili. Pouze Martin Turek se rozhodl plně podporovat náš tým do konce. Po plavecké části měl před sebou asi 8 hodin aktivního čekání, tedy fandění, než se rozběhne na svou desítku. Libor se zase „po kole“ rozhodl nabrat síly spánkem a lehl do auta s nařízeným budíkem, aby nezaspal běžeckou část. Tomáš po svých devadesáti kilometrech na kole nabíral síly sledováním mumraje kolem cíle a motivováním zbytku týmu k vrcholným výkonům. Ono je totiž vhodné si uvědomit, že celý závod trval od sedmi od rána do devíti do večera.

3,8 km plavání, 180 km kolo a 42,2 km v podobě maratonu k tomu je dosti slušný příděl sportu. V dobu, kdy jsme čekali, aby první z nás mohl vyběhnout, již Petr Vabroušek dorazil do cíle. Všechny tyto disciplíny zvládl sám, a to v novém republikovém rekordu 8:29:18. Navíc po závodě vypadal, jako by právě dojel z nudného nedělního nákupu.

Zakončení závodu nebylo o nic menší než maraton. První desítku si dával Libor, druhou Martin Turek a poslední půlmaraton absolvoval opět Libor. Bylo příjemně chladno a trasa vedla po asfaltu mezi pšeničnými poli s pozvolna zapadajícím sluncem. Motýli lehce poletovali a koketně svými křídly hladili upocené kšiltovky maratonců s krví podlitýma očima. První dvě desítky šly poměrně hladce, oba závodníci splnili svůj cíl – absolvovat 10 km za cca 50 minut. Pak ale nastaly problémy. Liborovo běžeckou sezónou unavené tělo začalo na cca 30. km vypovídat službu a byl předehnán posledními soupeři, kteří v tu dobu ještě na trase byli. Jeho ostudný výkon byl završen finální potupou v podobě křečí, kterým nezamezily ani hořčíkové kapsle. Propadák. Do cíle se dostal indiánským během jako poslední současně se zapadajícím sluncem.

Náš tým dokončil Moraviaman 2011 na skvělém 39. místě. Shodou okolností to bylo také místo poslední v kategorii štafet. Celkový čas 12 hodin 51 minut a 17 sekund se skládal z 1:29:35 za plavání, 6:57:13 za cyklistiku a 4:23:05 za maraton (+ čas strávený v depu). Podstatné však je, že jsme závod dokončili. Dokázali jsme si, že už nejsme jenom sportovní nadšenci, ale umístili jsme se v jednom z nejtěžších závodů na 39. místě v republice (). Hlavně jsme opět dokázali, že jsme tým. A příští rok zase!

Zákony člena KARAT eXtreme Heads

• 1. zákon – člen KEH reprezentuje KARAT eXtreme Heads
• 2. zákon – člen KEH reprezentuje KARAT Software a.s., pokud jeho reprezentace není v rozporu s 1. zákonem
• 3. zákon – člen KEH reprezentuje sebe, pokud jeho reprezentace není v rozporu s 2. zákonem
• 4. zákon – člen KEH respektuje ducha FAIR PLAY a etiky sportu

Podrobnější informace vám rádi sdělíme při rozcvičování těsně před startem Moraviaman 2012 nebo se je dočtete zde:www.moraviaman.cz

Libor Šrotíř, člen KARAT Extreme Heads