Instagramové zápisky z Vietnamu

1. den

• tma v 18 h
• všude špína a nepořádek
• večerní procházka městem po příletu
• hodnocení hotelu na Bookingu je zcela jiné, než na jaké jsme zvyklí v Evropě
• slunce není vidět kvůli smogu, hodně se tu nosí roušky
• milion lidí v ulicích, ochotní, úsměv, divočina, bez klaksonu ani ránu (to si dám jako vyzvánění)
• jídlo na ulici, problém vstát z té malé židličky, hůlky, hm, to bude problém

2. den

• světlo v 5 h, už jsou slyšet zvuky z těch prima motorek. Nevadí, prima vyzvánění
• něco mě na pokoji kouslo do zadku (po návratu jsem to stihnul zašlápnout)
• špunty nutností, z jedné strany klimatizace, z druhé strany Marcel, jsem připraven, 3M molitan v uchu nezklamal
• hlava bolí, tělo je někde u Břeclavi, 7 h a horko jak v papiňáku
• na snídani banán, mj. snídaně prima
• následně jupí na 20 km po památkách
• stále horko
• nemá smysl měnit trika, ani když jdeš do divadla. Mimochodem vodní loutkové divadlo pecka
• novinka: Egg Coffee – uvidíme ráno, už teď je v břiše z toho všeho slušný chaos

3. den

• zase mě něco kouslo, tentokrát do krku (přežil jsem)
• zase horko (tohle se bude opakovat často)
• zase památky (tohle se taky bude opakovat často, než vyjedeme z tohohle městečka s počtem obyvatel à la ČR) … opět super a budou další
• zase skútry, pes na sedadle spolujezdce, že nás to nepřekvapilo
• jídlo zatím jen s multi příborem tři v jednom. Použít hůlky, tak se nenajím. Zbytek týmu je zvládá bravurně
• opravuji, horko nebylo, horko je slabé slovo
• sprcha, zabalit plnou polní a přesun nočním vlakem na tři dny do města Sa Pa a okolí

4. den

• dnes delší report, mírně jsem se rozepsal
• Hanoj-Lào Cai… hmm, lůžkový vůz, podle webu pecka, jak v Hiltonu. Ale nee, šetříme, jedeme místní dráhou, tenhle vlak byl z jiného století. Že jsem z cca 8 h spal asi 20 min. (možná už/ještě jet lag), oukej, to dospím teď. Ale jít ráno na WC, to byl prima zážitek. Jen k tomu záchodu dojít a vystát si frontu. Tak naštvaný jsem už nějakou dobu nebyl. Max. předevčírem
• autobus z nádraží Lào Cai do Sa Pa perfektní, včas a v těch kopcích a zatáčkách bez nehody. Ano, auta a spol. stále troubí
• Sa Pa – byl jsem překvapený, jak je to velké město. Hned po příjezdu „nástup“ o hlavu menších žen než moje maminka (měří 1,5 m) a to už je opravdu co říct (maminka promine)… „přisají se“ a chtějí ti prodat místní tovar (tašky, peněženky apod.). Prý už se to změnilo (říkal Peťa), bývávalo to ještě masivnější. Poznámka bokem – vzrůstem jsem tu Honza Bouzek. Sorry, Jene (Honza Bouzek měří 2 m – pozn. redakce)
• máme domluvenou průvodkyni z města do ubytování, cesta vede přes rýžová pole. Peťa hlásí max. 6 h i s obědem, mírně z kopce. Chyba lávky, horko jak hrom, voda došla. Jsme nepoučitelní a nepoužitelní. Tedy Marcel a já… Pavlík se statečně drží a plnou polní si na zádech poctivě odnesl až do cíle. Peťa taky, ale nejsme překvapeni… klobouk dolů, jsou to borci
• ženy s místními výrobky jsou s námi celou dobu v kontaktu, jsme zvědaví, jak dlouho s námi vydrží. Vydržely až do cíle, to jsme nečekali, a kdyby si od nich Marcel nekoupil dvě peněženky (či co to bylo), jedou s námi až do Přerova. Uff, je to otravné, ale sami to asi úplně jednoduché v životě nemají.
• ubytování na další tři dny vyřešeno v Surelee homestay. Poprvé v životě jsem držel v ruce moskytiéru, ale zkusím to bez ní… nasadili jsme těžkou protiofenzívu, tj. repelent a slivovici.
• sice spíme každý ve vlastním pokoji (oddělují nás jen stěny, máme společný strop), takže si teď nejsem jistý, jestli slyším chrápat toho či toho. V každém případě za chvíli uslyší chrápat mě.
• zítra snídaně o půl šesté (brrr), vyrážíme na nejvyšší horu celé Indočíny

5. den

• brrr, tak opravdu, v půl šesté byla snídaně. Jak se za pár hodin ukázalo, klidně jsme si mohli ještě pospat
• lanovka na Fansipan totiž tak nějak dnes nejela, mlha, déšť, těžko říct, těžko se něco dozvědět
• jo a že se z poklidného výletu lanovkou tam a zpět měl stát trek na 6 h pěšky nahoru a dole lanovkou… chyba v komunikaci. A že těch 6 h je jen pro zdatné sportovce a lidé jako my (min. to platí pro Marcela a mě) to dávají za 12 h… no, jak to popsat… Maruška má pro tohle určité trefné pojmenování, prostě a jednoduše „výlet s Vokálem“ (Maruška je přítelkyně Petra Vokála – pozn. redakce)
• tak jsme na to vše hodili velký bobek a jeli zpět „domů“ v počtu 3 ks. Bylo 10 h dopoledne… co chceš dělat, tak jsme našli klidnou hospodu s výhledem na hory a strávili v ní cca 5 h s útratou 850 Kč za všechny tři. A pak si nedej…
• v počtu 3 ks píšu schválně, protože Voky není žádná máčka, ale sportovec, výzvu přijal a v chladu, mlze a za mrholení se vydal s průvodcem na kopec. Co dodat… dal to a vrátil se živ a zdráv a ještě v rekordním čase cca 7 h. A to, prosím pěkně, bez použití cable car a s šerpou, který nám do cíle nesl svačinu (přitom jsme seděli v údolí v hospodě a sám si nevzal ani vodu). Šerpa se evidentně vůbec nepovedl. Při startu se ještě usmíval, v cíli toho měl plný brejle. Co jsme viděli za fotky a videa z cesty, má náš velký obdiv. Ne šerpa, ten druhý blázen. Navíc nám dovezl certifikát o absolvování výstupu na tenhle kopeček
• když to shrneme, Peťa nám dnes došel do 3143 m pro medaile a nám jen stačilo celý den sedět v hospodě

6. den

• z „bezpečnostních důvodů“ si dávám pohov a zůstávám v základním táboře. Raději se motat kolem baráku se záchodem, než riskovat bláto na hřišti
• kluci vyrazili s průvodkyní na výlet. Vzhledem k nočnímu dešti půjde spíše o bazény než o rýžová pole. Marcel sandály, průvodkyně gumáky
• nezůstávám tady sám, na terase jóguje nějaké (pěkné) děvče. Chvilku ji pozoruji, cvičí kočičku alias kočičí hřbet. Raději jdu protřídit fotky a kouknout na ubytování v Phu Quoc. Večer poslali zprávu z hotelu, že sorry, ale rekonstruujeme, u nás spát nemůžete. Přitom jsem se už viděl, jak cucám koktejl s deštníčkem a houpu se na pláži na houpačce (Maruška bude vědět)
• borci doklapali zpět, spokojeni, jen mírně zabahněni

7. den

• ráno rozloučení s místní šéfovou a odjezd autem do města. Cestu sem jsme absolvovali vlakem za 8 h, pro cestu zpět do Hanoje vyzkoušíme autobus. Měl by to zvládnout za 6 h
• místo odjezdu nalezeno
• dumáme, kterým dopravním prostředkem vlastně pojedeme… ani jeden neodpovídá tomu, jak byl vyfocen na ticketu. Nakonec nás přesunují dodávkou ke správnému autobusu. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě
• no ale autobus byl jak ze sci-fi… moderní, čistý, s vlastním záchodem (tohle se vždy hodí), kapacita max. 22 osob (zaplněn možná z půlky)
• jakmile jsem se v autobusové kóji „aklimatizoval“ na rozvod místní klimatizace (zima jak v tulením zadku) a přivřel očička, vzpomněl jsem si na svíčkovou s knedlíkem. Vepřový řízek s bramborem by taky šel, smažák taky… ach jó
• po příjezdu… jízda se sice protáhla na 7 h, v tom provozu (šíleném) to snad ani nejde jinak, ale vše v pohodě a v klidu, spokojenost
• návrat do stejného hotelu jako před odjezdem do hor… opět rachot, horda lidí, vzduch je po dešti ještě o něco pikantnější, už mě nebaví, zlatá zelená rýžoviště

8. den – 1. část

• Ninh Binh
• ráno je teplo, ale snesitelnější vzduch a menší provoz než večer. Jupí!
• autobus je plný nám podobným cestovatelům, kdo má pod 1,5 m je vítěz, v sedačce si může dát nohu přes nohu. My nikoliv, takže prima posed na 3 h. Marcel si nedal ani ruku přes ruku. Jak se později ukázalo, jediná drobná (s mou tělesnou schránkou), fakt jen drobná vada na kráse, jinak jsem si to užil, fakt užil. Chválím Peťu za výběr výletu
• provoz je stejný i mimo město, 2-4 pruhy se řídí heslem největší jede, ostatní se řadí dle velikosti. Vítězem je tahač. Světla zde v/na dopravních prostředcích rozsvěcují až za větší tmy, do té doby nemají potřebu je zapnout… takže se po cestách řítí spousta stínů. Červená/zelená na semaforech jsou opět jen pro orientaci, v reálu se na ně háže bobek. Ale Pavel přišel s myšlenkou, že je to vlastně logické, jináč budou všude kolony a mega špunt… věřím mu, přeci jen je z nás nejstarší. Takhle to alespoň pomalu jede (prý)
• Dnes jsme viděli a zažili: chrám s obědem. Oběd v homestay, spíše v hotelu (měli tam i bazén), a hurá, bylo i smažené kuřecí. Velký výběr, max. spokojenost. Něco jsem musel spolknout i přes bolest v břiše a Smektu v sobě. Pro sichr mám ještě jednu Smektu v batohu. Mám rád tyhle safra starý místa… při vstupu do chrámu si přeji přidat na výplatě 🙂 Marcel má podobné přání, ale přidat mi práci…

8. den – 2. část

• výlet na lodičkách mezi skalními útvary z filmu King Kong. V lodičkách byl prostor pro 4 osoby, celkem logicky jsme rozmístění po 2 (stačilo se na nás podívat, nás by nikdo neupádloval). Chytli jsme maníka, který zabral hned na startu, všechny jsme předjeli a do cíle dorazili první. Hulil, takže jsem hulil taky. Skvělý člověk. Za veslovací službu si řekl o všimné, dostal 50 Kč a prý je šťastný. Taky jsme šťastní
• výstup na Hang Múa – zdatní to dali (Peťa opět v rekordním čase, Pavlík v závěsu… vzhledem k času na cestu hore a dole počkala půlka výpravy, v rámci hesla safety first, raději dole… prošla se, koukla do jeskyně, za jeskyni, na vodopád a vrátila se zpět do busu. Opět odjezd přesně včas, a to je nás v buse docela hromada a směsice národností
• v buse jsme potkali pár od nás, dali v práci výpověď a rozhodli se na 2,5 měsíce vyrazit do Thajska, Vietnamu a na Filipíny. Držíme palce, hlavně se v pořádku vraťte…
• bus zpět opět cca 3 h. Tyhle stroje jsou konstruované pro Asii, ne pro nás. Ale přežili jsme
• a večer dorazili na hotel. Na recepci jsme dostali čisté prádlo, které jsme si nechali ráno vyprat, a vyrazili na jídlo. Zítra nás čeká další výlet
• závěr: i přes návrat do toho hlučného města byl dnešek na jedničku, všude zelená barva, voda, klid, mír a pohoda… večerní procházka rovněž na jedničku, dnes je centrum city zavřené pro vozidla, óóó, jak uklidňující

9. den

• Huong Pagoda
• dnešek jen rychle a stručně
• cesta na další výlet v pohodě, krátký bus, 13 pasažérů vč. drivera a průvodce, krátká cesta (cca 1,5 h). Klima na plný koule, klasika
• opět násed na lodičky a 4 km po řece směr Pagoda. Dnes nás vezla nějaká drobná teta, bych neřekl, že šest pasažérů odpádluje a ještě u toho zvládne mluvit. Náš průvodce zvládal klopit do sebe piva v plechu a hulit, tak proč ne
• prší… Na lodičkách začne ještě více, rychlý nástup z 0 na 100. Jsme, kde jsme, není potřeba být překvapen
• z loděk výstup do kopce, Marcel (chudák) musí na toaletu. Vrací se vyděšený, záchod ve filmu Trainspotting je proti tomuhle Hilton. Ale když musíš, tak musíš…
• z kopce do mnohem většího kopce lanovkou, šup do jeskyně, šup z jeskyně, z kopce pěšky (přes zamlžený brýle bylo vidět jedno velké nic), oběd a kouknout na cíl dnešní cesty. Na závěr (tentokrát) na záchod potřebuje Peťa (Marcel svůj dnešní druhý pokus raději vzdává) a zpět po řece k busu… v busu -15°. Sečteno, podtrženo, 6 h v mokrých hadrech, Paralen a do postele… boys na večeři
• zítra odlet na jih

10. den

• Phu Quoc
• opět jsme zamávali paní domácí (tentokrát ve velkoměstě) a vyrazili taxíkem za 400 Kč na nádraží. Taxikář jako vždy přijel na vteřinu přesně
• v letadle se před/při startu i přes zákaz používání telefonů vesele telefonovalo. Vrcholem byl maník, který se přesně v momentě akcelerace zvedl a že půjde na záchod
• přílet na ostrov relativně dle letového řádu, na letišti čekající taxi a za 10 min jsme byli na hotelu
• krátká procházka po pláži, zastávka v baru na drink a dobrou noc

11. den

• borci vyrazili na mopedech na projížďku po ostrově
• fouká a občas mrholí, ale je teplo, příjemný vzduch a u bazénu se dá sedět… takže lep na zadek, Piña Colada, kafe, zavřít oči a v tento okamžik je mi vše u zadnice. Zítra snad bude líp…
• borci se vrátili z výletu – vystajlovaní, s nákupem, spokojeni a s novým kámošem… sluší vám to, kluci, jak členové Hells Angeles
• Pavlík má zase hlad, má pocit, že se jí málo a tato činnost je z denního programu vyškrtnuta
• dnes už nic, více snad zítra

12. den

• stále na ostrově Phu Quoc
• 115 km na mopedu v dešti na sever ostrova (déšť je tedy slabé slovo) a vichru (to je taky slabé slovo)… ano, Maruško, dovolená s Vokálem za všechny prachy
• raději jsem po návratu do sebe narval 2 Paraleny, sichr je sichr
• po cestě návštěva chrámu Chùa Hộ Quốc (tenhle byl dost čučavý)
• krátká návštěva (oběd) po cestě ze severu v hlavním městě ostrova Dương Đông, spolknout korýše či co to je a zpět na hotel… vyždímat trenýrky, sprcha, suché oblečení, kafe, 300 m na večeři mimo hotel (ryba, krab), opět kafe (z objednaného espressa hrnek jak pro Amíky), zpět na hotel, hlavně se z té směsice nepo…
• stále leje a fest fouká, evidentně hned tak nepřestane, uvidíme, jak to bude s odletem
• zítra odpoledne nás totiž čeká další přelet, tentokrát do o něco málo menšího města než Hanoj, tj. do Ho Chi Minh City (Saigonu). Ale pořád se bavíme o městě velikosti à la celá ČR

13. den

• přesun z 5* ráje na letiště, odlet z Phu Quoc, přílet do Ho Chi Minh City (dále jen zkráceně HCMC), vše proběhlo v pořádku
• na letišti mělo čekat taxi z hotelu. Leda tak jedno velký kulový, hotel se vůbec neobtěžoval, na e-mail a volání rovněž nikdo nereagoval. A snídaně? Eee, není a nebude. Sorry, Pájošu (Pavel Drmola – pozn. redakce), najíst se můžeš doma. No nic, pokoj bez okna je taky fajn, to už je jen pomyslná třešnička na dortu
• co se týká taxi z letiště, tak obr pochvala pro místního drožkaře… nevozil nás okolo, rovnou na hotel (prováděli jsme pro sichr kontrolu přes Google Maps, naši drožkaři se mají co učit) a za 160 Kč. Hotel si řekl o 20 USD a stejně nepřijeli
• z hotelu jsem tedy dóóost zklamán, přestěhovat se do jiného však můžeme kdykoliv. Nota bene už zbývají poslední tři noci, tak snad i tenhle pokoj nějak přežijeme
• něco málo k městu HCMC – prohlídka je na pořadu až zítra, dnes večer jen procházka k vodě, večeře (docela pěkná, nepříliš drahá restaurace), kafe a návrat mezi čtyři stěny bez oken – porovnat tohle město a Hanoj je jako porovnat poštovního holuba s mobilem. Moderní město, moderní administrativní výškové budovy, široké cesty a chodníky (na kterých se nekonzumuje snídaně/oběd/večeře), odpadky válející se všude možně, žádná zeleň. Ani jsem si nedovolil vyhodit vajgla jinam než do koše. Jó, mopedy a troubení, resp. šílený provoz, tohle se nemění ani zde. I když možná ano, tady nám auto dalo přednost, v Hanoji už bychom byli na čelním skle
• uvidíme další dny, v Hanoji a na Phú Quốc nás před HCMC varovali, že si máme dávat pozor na věci. Skoro to vypadalo, jako kdybychom neměli být ve Vietnamu, ale vyrazili do Tijuany v Mexiku. Snad bude vše ok

14. den

• dnes viděno (alespoň telegraficky) v HCMC
• Independence Palace
• War Remnants Museum
• tržnice Ben Thanh Market – zde se dá docela jednoduše zabloudit, nikdo už by tě nenašel… prodavači hladí Marcelovi bříšķo, nechce si nic koupit
• Central Post Office
• City Opera House
• Notre Dame Cathedral (svého času v rekonstrukci, tj. viděno kulové, resp. hromada lešení a že ho tedy na tom domku opravdu je)
• Tran Hung Dao Statue
• všude jsou bílá auta, drahá auta, naleštěná bílá drahá auta
• ve městě vůbec nejsou vidět psi, záhada. Ani v parku. Tady fakt nejsou?
• sedíme na zahrádce a snažíme se vypít max. míchaných nápojů v rámci akce 1+1 od 16 do 19 h. Takže jsme do startovních bloků šlápli fest… stejně to bude i přes tuhle neodolatelnou akci stát více než komplet 3 noci, 2 pokoje po 2 osobách v našem prima hotelu (tedy cca 2.800 Kč). Záhada (absence) snídaně a (absence) oken je tím vysvětlena
• jde se hajat, ráno frčíme na výlet mimo město

15. den

• dodávka z agentury přijela opět na minutu přesně, nepřekvapivě. A nepřekvapila ani zima uvnitř, zase kosa jako v mrazáku
• je brzy ráno, ale v ulicích opět živo. Jak jinak, všude mopedy
• dnešek je poslední „aktivní“ den ve Vietnamu, zítra v poledne se přesuneme na letiště, a když vše klapne, v pondělí ráno jsme ve Vídni
• povedený výlet na Cu Chi Tunnels à la ukázka systémů podzemních tunelů a sofistikovaných pastí vybudovaných Vietkongem. Cesta z HCMC cca 1,5 h, pohoda. Zajímavé, povedené, zakončeno skupinovým obědem ve složení 3x Indie, 1x Indonésie a my čtyři CZ
• místní průvodce se tentokrát obzvláště povedl, sympaťák, má přehled, hrne ze sebe čísla jako Wikipedie, skvělá angličtina (což jistě všichni ocení, já už méně, další impuls s tím něco udělat)
• kdo chtěl, mohl si cvičně vlézt do tunelu a případně se jím proplazit… díky, nabídka lákavá, ale kombinace břicho vs. rozměr dírky a zejména dědičná klaustrofobie ve vazbě na pud sebezáchovy… nee, díky. Indonésan dal 100 m, paleček hore
• přesun do delty Mekongu (2 h jízdy)
• díra nedíra, skákali jsme v buse jak na pérkách, time is money
• čekal jsem „jen“ obyčejný výlet na lodičkách (zadek mě z nich bolí ještě teď), ale bylo toho více, vše dobře zorganizované, žádné prodlení, vše navazovalo, nebyl čas se nudit
• motorákem přes řeku, prohlídka místní (ruční) výrobny kokosových sladkostí, štamprle místní pálenky z hada, přejezd na druhý ostrov (ten je uprostřed řeky a bydlí na něm šest tisíc obyvatel)
• ochutnávka místně pěstovaného ovoce (prvně jsem jedl ananas se solí, fakt dobrý), zahrála a zazpívala nám folklorní skupina, přesun na jinou stranu ostrova. Nasedáme do nám již známých loděk a po cca 15 min. pádlování v úzkém a nevoňavém kanále lezeme ven na připravený čaj. Kdo chtěl, mohl si nechat omotat hada kolem krku… díky, ale stejně jako u tunelů, nee. Kdybych chtěl sahat na hada, už by se tak stalo dávno u švagra v teráriu
• po čaji přesun motorákem na pevninu, opět 2 h hopsání díra nedíra (a klasického mrazáku v buse) směr hotel
• večer vyrážíme najít bankomat a nějakou restauraci. Takže klasika, tohle bylo na dlouho… v Hanoji bankomat na každém rohu, tady problém najít. Stejně jsme skončili v samoobsluze
• poslední přespání, dobrou

16. den

• snídaně, obtáhnout batohy strečovou fólií a frr na letiště
• dnešní mávání na paní domácí je jednoduché, není proč mávat. Hotel fuj, pár bodů na Booking, a to za polohu a úsměv na recepci. Ale vybrali jsme si ho sami, náš problém. Nicméně, zkušenosti v komunikaci s hotelem… hodně špatné
• v Ho Chi Minh City (Saigonu) se mi osobně líbilo, bez smogu, čisto, stylem si troufnu přirovnat k velkým západním městům. K Praze kupříkladu, ovšem bez památek. Tady je jich velmi málo nebo o nich nevíme
• závěr cesty ve zkratce… lety Saigon-Tchaj-pej (3,5 h), Tchaj-pej -Vídeň (13 h), vlak Vídeň-Přerov (2,5 h) a jsme doma. Sláva nazdar výletu, výletu, výletu, nezmokli jsme a jsme tu, už jsme tady… v tom případě platí částečně, mokli jsme pořád
• sprcha, naplnit pračku, uklidit batoh, vytáhnout pračku a klapu na Labuť na smažák (ten není, tak alespoň žebra)
• díky za pozornost a čao •

David Bula
člen KARAT Expedition Club